sudokucup.com

Tykadla a jejich účast na šifrovačce TMOU 12 (2010)

Složení:
Zdeněk Voda Vodička, Kája Kodyn Tesař, Jirka Jura Polcar,
Jana Janka Tylová, Honza Krtek Novotný,

Během letošní šifrovací sezóny jsme se jako Tykadla hodně namlsali a na tuctovou TMOU jsme se moc těšili. Do týmu se nám podařilo získat kvalitní posilu v osobě Honzy Krtka Novotného, který už s námi před dvěma roky TMOU prošel a tak se bylo rozhodně na co těšit. Týden před hrou měla děcka (Krtek, Janka, Voda, Bingo) mistrovství světa v logice v Polsku a bohužel odtamtud všichni přijeli více či méně nachlazení a nemocní. Většina se z toho dokázala vyležet a prokašlat (Voda ještě ve čtvrtek večer potil chřipku), ale Bingovi nebylo dobře natolik, aby mohl jít, a tak jsme ještě těsně před hrou samotnou přišli o vedoucího týmu a museli jsme sehnat pátého člena, abychom nešli ve čtyřech, protože víc hlav, víc ví :o)
Při shánění chybějícího člena jsem se dozvěděl, že podobná situace sužuje i další naše kamarády, ale nakonec jsme měli štěstí a sehnali jsme Juru z Arawnu, který mě kdysi k šifrovačkám nepřímo přivedl...
Byli jsme tedy opět v plném počtu a vyrazili jsme na tradiční předstartovní společný oběd. Krtek bohužel neměl správný timemanagement, takže se s námi nešel ke Karlovi na Bayerovu přejíst a potkali jsme se až přímo na startu.

Na Stadecu bylo už řádně živo, když jsme dorazili, takže jsme seděli / stáli, pěkně vzadu. Oběhl jsem známé týmy a popřáli jsme si vzájemně hodně štěstí do hry :o)
A navíc ještě při samotném zahájení tuctové TMOU jsme si pěkně z plných plic zazpívali hymnu TMOU, tentokráte konečně naplno a nahlas! :o)

1) Úvod (17:00 - 17:25) = 25 minut
Po doznění posledních tónů hymny se na plátně objevila dvě videa - kvalifikační divoké karty... Přemluv orga poznáváme okamžitě. Je tam video, název týmu, který nějak blikl a dole nějaká další informace. Po minutě přechází Přemluv orga doprava a vlevo je další video. Zapisujeme veškeré informace, Janka má naštěstí podle doporučení orgů kapesní dalekohled, takže všechno jsme schopni identifikovat. V názvu je vždy jen jedno velké písmenko, brzy má Krtek jasno co s ním dělat (klávesnice, mobil, semafor, brail...) a video vpravo se mění (negativ, vzhůru nohama, prohozené strany...).
Kromě poctivého zapisování už Krtek začíná odhalat jednotlivá písmenka a dáváme do kupy tajenku. Jde nám to pěkně od ruky a už při druhém opakování prvních videí máme vše potřebné a čteme tajenku SCHODOVAPETROV. Balíme se a vyrážíme vstříc TMĚ. Před Stadecem se rozdělujeme, Krtek s Jankou jdou na Petrov a já, Voda a Jura se vydáváme na Schodovou.

Při přesunu ještě voláme druhé části týmu upřesnítko z karty týmu, aby svoji část bez problémů našli.
V Lužáneckém parku se domlouváme, že pro šifru Jura zaběhne a my s Vodou se pomalu přesuneme na Moravské náměstí, kde jsme si dali předběžně s druhou půlkou týmu sraz. Na Antonínské chvilku na Juru čekáme, málem kolem nás proběhne, ale naštěstí na něj zahlaholíme a sedáme do právě přijíždějící šestky a vyrážíme na Šilingrák.

1-2 přesun 17:25 - 17:52 = 27 minut

2) Papír a fólie (17:52 - 18:02) = 10 minut
Na Šilingráku na nás čekají Krtek s Jankou, mají tu už strategicky rozbitou pozici. Po přiložení fólie na papír se kolečka dávají nádherně do pohybu. Jsme u vytržení, jak pěknou věc si pro nás orgové připravili. Jedna část studuje kam kolečka padají a kde skončí a my s Jurou určujeme, jaká písmenka představují kolečka.
Ve chvíli, kdy máme levou půlku celou a část pravé, tak Krtek velí:"Stihneme tuhle šalinu?"..."Stihneme!"...
A tak aniž bychom na to byli připraveni, naskakujeme do šaliny, která právě přijíždí a vyrážíme na Mendlák. Nejprve ještě trochu váháme, jestli naskočit, ale ve chvíli, kdy vystoupí poslední tým, tak se nalodíme. V šalině dolušťujeme a potvrzujeme polohu dalšího stanoviště u školy na Pastvinách v Komíně. Při vystoupení řešíme, jestli je lepší jet jedničkou, nebo využít autobus 84. Jura googluje v mapách a zjišťuje, že by bylo lepší se tam přesunout za pomoci autobusu. Na Mendláku si chceme stoupnout mezi zastávku jedničky a osmdesátčtyřky, ale něco přijíždí a já říkám, jestli to zrovna není ona. Rozbíháme se a skutečně máme štěstí, je to správný autobus a jedeme na Pastviny

Tomu říkáme ideální přesun. Krtek ještě v autobusu nahlas přidává, že okružní linky zásadně nedodržují jízdní řády, což nám potvrzujeme souhlasným pokyvováním a mručením i jeden z pasažérů :o)

2-3 přesun 18:02 - 18:25 = 23 minut

3) Milé týmy (18:25 - 18:35) = 10 minut
U dopravního hřiště se už z dálky na nás směje oranžová vesta orgů, jdu vyzvednout zadání a zbytek týmu volí místo pro luštění u vchodu do školy. Od orgů se dozvídám, že jsme první a to je pro nás obrovská motivace :o)
Dobíhám k týmu, předávám text a říkám, že musíme zrychlit... Proč?... protože jsme tu první a všechny máme v patách! :o)
Text se dá docela číst a je jasné, že můžeme pěkně napasovat konec na začátek a naopak. To už mám v ruce desky a poctivě zapisuji odpředu a zároveň odzadu, co mi děcka sdělují... vychází nám smyčka něčeho, co není loď, taxík, autobus ani bůh ví co, takže trolejbus :o)
Balíme se a vyrážíme...

Na rozcestí se potkáváme s Chlýftýmem ocásek, pěkně se pozdravíme a míříme na zastávku trolejbusu. Ovšem po pár krocích náš směr přesunu přehodnocujeme a vydáváme se na smyčku pěšky s tím, že se na zastávku dostaneme stejně, ale bude větší šance neztratit čas. Při příchodu na zastávku trolejbusu informuji tým, že tady letos začínala I-nula a jen co vidím za roh je taky povzbuzuju, že už to jede, tak ať to stihneme. Dostáváme se trolejbusem na smyčku :o) Další ideální přesun... jen aby to vydrželo...

3-4 přesun 18:35 - 18:43 = 8 minut

4) Nastřihávací (18:43 - 19:16) = 33 minut
Vyzvedávám další zadání a usedáme na nejbližší lavičku. Proužky nabádají k tomu, abychom je nastříhali, takže se do toho hned pouštíme, Krtek s Jurou skládají a postupně zasouváme penis do vagíny, Batmana do Jokera a další a další...

Vzniká pěkný tvar kytičky a čteme, co s ním máme dělat. Určujeme synonyma, značíme si první písmenka. Během těchto činností kolem nás prochází Jádro a náš cca. 15 minutový náskok se pomalu rozplývá. Vykreslujeme si obrazec na papír a dopisujeme k hranám zjištěná písmenka. Nakonec si (navzájem) klepeme na čelo, protože jsme si nevšimli, že na obvodu zvnějšku jsou taky synonyma. To nás navádí na umístění písmenka do plochy a krom pětiúhelníku uvnitř máme všechna písmenka a Krtek čte, ústí Vrbovc.(e)...

Beru mapu, prochází kolem nás Jádro a pobaveně poznamenává, že už taky mapujeme. V týmu se domlouváme, že nejrychlejší přesun bude pěšky přes kopec. Vyrážíme a všímáme si, že okolo už luští docela hodně týmů. Kromě nás odchází i Chlýftým rypák, tak se je trochu marně snažíme stíhat :o)
Za mostem usedáme všechny tři týmy tak nějak +- zároveň a pouštíme se do luštění.

4-5 přesun 19:16 - 19:32 = 16 minut

5) Vrcholová (19:32 - 19:46) = 14 minut
Po usednutí na židličky vcelku ihned nacházíme v textu slovní spojení vrcholků hor. Voda objevuje Sněžku a pak už to jde ráz na ráz. Postupně se z mlhy vynořuje Kilimandžáro, Mount Everest, Praděd, Ká dvojka a další.
Krtek kroužkuje špičky takto vytvořených vrcholů hor, některé si ještě přimyslí a od Jury s Vodou, kteří mají smartphony, vyžaduje informace o jejich výškách. Krtek ale chválí orgy, že hory jsou volené tak, aby jejich řazení podle výšek šlo udělat i bez externích informací. Já vše vypisuji na papír a téměř okamžitě čteme řešení a vyrážíme na most na modré.

Při čekání na šalinu, která jede později, než by měla, nás dohání i Jádro, tak aspoň, že Chlýftým to nestihl...

5-6 přesun 19:46 - 19:58 = 12 minut

6) Rozcestníky (19:58 - 20:35) = 37 minut
Společně vyzvedáváme zadání a okupujeme lavičku pod lampou.
V poli je tu opět staré známé bludiště z loňska. Děcka (Krtek, Janka, Voda) loni byla na MS v logice (pro změnu v Turecku), takže jsem ho zažil jen já a Jura.
Po pročtení pravidel bludiště narychlo probíhám a narážím na rozcestník, který má 4 základní informace. Své vlastní jméno, ukazatel na další místa, číslo (vzdálenost?) a značku (začátek/konec jednosměrky). Během prvního orientačního průběhu potkám 3 takové rozcestníky (z celkových 5), rychle vybíhám ven a předávám všechny ulovené informace týmu.
Sděluji téměř přesně polohu všech tří stanovišť, co je na nich nakresleno a radíme se, jak dál postupovat.
Voda zůstává u batohů, zakresluje poznatky do mapy bludiště a do deníčku, kam kreslíme jednotlivé rozcestníky, a snaží se z těch informací něco získat. Ve chvíli, kdy máme všechny rozcestníky (po cca. 2-3 vběhnutích do bludiště), probíháme na poslední kontrolu, Janka vypisuje velká písmenka z použitých míst a Voda po rychlém přesmyknutí skupin písmen hlásí, že se cesty kříží. Do bludiště zapisujeme směry šipek, jejich číslo (vzdálenost?), kde začíná a končí jednosměrka a Krtek si všímá, že vzdálenost těchto míst neodpovídá číslu. Ale pokud bychom spojili co nejkratší spojnicí vždy sobě odpovídající šipky s číslem, tak je vzdálenost 26. Přímo do zadání píše písmenka, Janka potvrzuje, že to platí i pro další rozcestníky a tak společnými silami vytváříme síť písmenek a kroužkujeme křížení jednotlivých cest.

Podle toho, jaké mají cesty číslo, čteme, že se máme vydat na smyčku v Kníničkách. Balíme a vyrážíme.
Naši lavičku si přivlastňují Tučňáci, kteří nás zprvu nepoznávají, jen díky tričku pochopili, že jsme Tykadla... Prohlašují, že dneska nemají zrovna den. Ještě mají co dohánět :D:D

6-7 přesun 20:35 - 20:49 = 14 minut
Přesouváme se opět společně s Jádrem... na smyčku přicházíme společně, potkáváme tu Toma Hanžla...

7) Kde má auto A (20:49 - 00:02) = 193 minut
Tom je trochu překvapený, že se mnou jde Jura a není to nějaký další tým, ale pak dostáváme zadání. Jura už před vyzvednutím nahlas prorokuje, že půjde o předmět a má pravdu. Při vybírání místa pro luštění někde pod lampou nás předbíhají jak Jádro, tak Chlýftým a my vyrážíme na chodník pěkně za roh... Hned po rozbalení nalézáme sadu kostiček a chceme si začít hrát, když se ze zadání dozvídáme, že si tu máme nasednout na autobus TMOU a nechat se převézt někam dál do terénu. Okamžitě vyrážíme zpět na zastávku, kam zrovna přijíždí autobus. Chvilku se laboruje, jestli je to ten správný, ale pak už nám Tom dává pokyn, abychom nastoupili.

V autobusu jsme tedy jen my, Jádro a Chlýftým rypák... máme vybranou společnost :o)
Zkoumáme kostičky a vidíme, že se dají sestavit obrázky a Jura poznamenává, že jeho děti mají takovou kostku, která se dá stále převracet a je celá propojená. Na to taky navádějí obrazce na hranách, takže ještě v autobuse navrhuji, že jak zastavíme, tak to podle těch hran musíme slepit a pak zřejmě postupným přeskládáváním uvidíme postupně všechny obrázky.

Po výstupu z autobusu si komfortně vybíráme na prázdné ploše místo k luštění a slepujeme kostky. Po krátkém souboji máme krychli hotovou, můžeme převracet mezi obrázky (dáváme jim písmenné označení podle názvu) a máme dvojičky AB-CD-EF-GH-IJ-KL a … pěkně se zacyklíme. Přemýšlíme, jak využijeme písmenka v rozích a podle výskytu 0-4 respektive 1-4 usuzujeme, že půjde o morseovku. Máme mnoho skvělých a méně skvělých nápadů, jak a co použít, ale ani jedna varianta nefunguje a nejsme schopní číst řešení. Autobus vozí další a další týmy a s každým dalším je čím dál tím víc natřískaný k prasknutí... Voda neustále otravuje s otázkou kde má to auto A, ale marně, nikdo si ho nevšímá. Během analýzy dokonce teoreticky vtipkuje o tom, že by to mohla být docela dobře prostorová šifra (podobně jako na letošní Bedně šifra 10) a že by se někde „od auta“ mohla vysledovat trajektorie všech písmenek A představující nějaké písmeno řešení a nakonec slevuje na plochy Áčka obsahující. Nakonec přijíždějí autobusy dokonce dva zároveň a to už není vůbec dobré znamení. V tu chvíli se ale naštěstí ke kostce (konečně) dostává i Voda (trochu jsme se o ni prali, jak je hezká) a když ji konečně potěžká a poprvé obrátí v ruce, upozorňuje na fakt, že A je pouze ve druhé vrstvě kostky od obrázku auta a ještě ke všemu na plochách kolmo na něj a po malém přeskládávání i na vnitřních plochách (Pozorování jsme měli už dříve v jiné podobě, že A se vůbec nevyskytuje ve skupinách B,G,H, stejně jako se G,H nevyskytuje v A,B apod...) ale hlavně, že plochy, na nichž je písmenko A tvoří písmeno P. Po chvilce má k bubnu i písmeno A a to už nevypadá jako náhoda … Teď už si to dodělejte …A ono se to skutečně vykresluje!!! Krtek se chopí kostky, Janka zakresluje rastry a dostáváme tajenku. Po krátkém zápasu už Krtek Jance dokonce napovídá, co by chtěl z kostky dostat a po potvrzení hypotézy balíme a vyrážíme na další stanoviště.

Škoda toho zákysu, ale stále se ještě dá dojít, jen nám trochu uteklo čelo, co se dá dělat :o(

7-8 přesun 00:02 - 00:49 = 47 minut

8) Čísla v mřížce (00:49 - 00:56) = 7 minut
Přesouváme se do kopce a nemáme dobrý pocit z dohledávání šifry někde u posedu na mýtině v lese, kam vede pouze nějaká lesní cesta. Při šplhání do kopce doháníme nějaký tým a u plotu obory usuzuji, že je to ta správná odbočka a vydáváme se mimo značku. Bohužel po nějaké době zjišťujeme, že to nevede tím pravým směrem a tak trochu krosíme po lese s buzolou. Po cestě vidíme i další bludičky a dokonce se potkáváme i s tím týmem, který jsme dohnali v kopci přicházející z protisměru (!) a … docházíme na hledanou mýtinu. Spolu s Krtkem vidíme odrazku přibitou na posed a vyrážíme pro zadání. Krtek nás zapíše do vrcholové knihy a zjišťujeme, že z vedení jsme se propadli na zhruba na 10-11 místo.
Po předání zadání zbytku týmu konstatujeme, že to bude rychlovka, a skutečně … ani skoro nesundáváme batohy a ve stoje padají dva návrhy, že se jedná buď o miny, nebo o ploty. Pro tým plný logiků je to opravdová bleskovka a když se nám s Krtkem nedaří na to napasovat ploty, má už Janka miny hotové. Čteme řešení a vydáváme se na přístaviště Cyklistická. Krtek navrhuje krosení napřímo, že si přeci nebudeme zacházet...

8-9 přesun 00:56 - 01:42 = 46 minut
Bohužel při přesunu trochu kufrujeme s Dominem a tak se nám povede dojít nakonec až na tu žlutou a jít po té delší trase, které jsme se chtěli vyhnout. Přicházíme na stanoviště, které je trochu v obležení více týmy...

9) Akt (01:42 - 9:29) = 467 minut (vzdáváme)
Text se nám moc nezamlouvá, je dost šroubovaný. Po několika přečteních a upozornění na divné rozdělování slov v poslední části si Janka všímá podezřelých OU a tak píšeme první rastr z O a U... po chvilce to přehodnocujeme, že je tam podezřelé umístění všech samohlásek a začínáme si je popisovat a vypisovat. Zkoušíme je obarvovat, vykreslovat akt, kreslit piktogramy aktu z písmenek a kdo ví co ještě. Vypisujeme si frekvenčku písmenek v řádcích, velice často si všímáme začátku aeiou, prakticky v každém řádku je buď celá nebo většina této posloupnosti, ale nápad se nedostavuje. Po dvou hodinách navrhuji přesun proti trudomyslnosti. Zároveň s námi vyráží i Aurora a kluci se ptají, jak se nám ta šifra líbila... A tak po pravdě sdělujeme, že se bohužel jen přesouváme proti trudomyslnosti. Odpojují se po půl kilometru a my se opět noříme do luštění. Sice jsme se zahřáli, ale myšlenka stále nepřichází... bloudíme v kruzích, nic... stále nic...
Druhotným efektem spousty pokusů je i zrod nového směru ve výtvarném umění – digitálních aktů, které začal propracovávat k dokonalosti Krtek. Za některé z jeho výtvorů by se nemusel hanbit leckterý renomovaný kubistický malíř. Možná se jednou stránky vytržené z jeho luštitelského bloku a jím signované budou vyvažovat zlatem.
Po dalších dvou hodinkách opět přesun proti trudomyslnosti a to už jsme u Junácké louky a přemýšlíme, co dál. V šest ráno zjistíme, že za půl hodinky odjíždí od Veveří autobus, ale ten rozhodně využít nehodláme, takže další jede v 9:29...
To je meta, stále se snažíme luštit, ale mísí se to s pospáváním jednotlivých členů a probíráním se...
Před osmou se vydáme směrem na Veveří a na zastávku. Pří přesunu si opět opakujeme veškeré poznatky ze zadání a co jsme mohli jenom opomenout. Sedíme u stolu s lavičkami pod hradem a při pohledu na cestu ve stráni stoupající ke hradu, po níž čas od času vystoupá skupinka šílenců s batohy nám začíná být jasné, že nahoře je další stanoviště. Jen prostě nevíme, jak na to napasovat řešení, abychom si mohli jít vyzvednout další šifru. A protože Tykadla nehaluzí, bylo nám jasné, že si další zadání nevyzvedneme, dokud šifru nedáme … což jsme v kontextu další reportáže dodrželi. Začíná nám být docela zima a tak si nejprve zajdu nahoru na sluníčko se nahřát sám a nakonec na cestu do stráně se vydáme s celým týmem. Bohužel ani na sluníčku se nám šifru prolomit nepodaří a protože ji luštíme už téměř osm hodin bez jakéhokoli rozumného nápadu, vzdáváme a vydáváme se zlomení na autobus.
Od orgů na 10. stanovišti se ještě dovídám, že vyhráli Tučňáci a můžeme jet zpět do Brna.

V autobuse děckám říkám, že letos asi nebudu mít chuť sepsat reportáž, ale po tom, co jsem se vyspal a utřídil si myšlenky, jsem se do ní přeci jenom pustil. Přeci jsem kvůli ní více fotil, abychom měli do reportáže materiál a taky se nám v první části tak dařilo. Měl jsem z našeho postupu opravdu dobrý pocit, byli jsme ve vedení největší šifrovačky u nás a to nás hnalo kupředu. To člověku zajistí opravu obrovskou motivaci na luštění. Stalo se to, co se stává, že jsme se zadrhli, malý zákys (3 hodiny), který jsme ale dokázali překonat... bohužel na osmičce jsme spíše proletěli a tak se naše mozky pořádně nenakoply nebo nám možná chyběla trocha štěstí, každopádně jsme skončili asi dřív, než na co jsme si věřili a kam jsme měli v plánu dojít. Ale člověk míní a TMOU! mění :o)

Tým byl perfektní, byla zábava se na hru vydat a soupeřit s ostatními, organizátoři připravili spoustu zajímavých šifer a vyplatilo se postavit se na start. Díky orgové! Za rok snad zase na startu!

Sepsal
Kodyn

další reportáže můžete navštívit zde:
Reportáže